AFGHÁNISTÁN

Kdy: 25. prosince 1979 – 15. února 1989 (Sovětská válka v Afghánistánu)

Kde: Afghánistán

Kdo: Sovětský svaz x Mudžáhedíni (podpora USA, Pákistánu a dalších muslimských zemí)

Proč: nesouhlas s invazí sovětských vojsk do Afghánistánu

Výsledek: prohra SSSR (mírová smlouva, stažení vojsk), následná občanská válka v Afghánistánu

 

V roce 1973 došlo v Afghánistánu k nekrvavému převratu pod vedením Muhammada Dáúd Chána, který svrhl dosavadního krále Muhammada Záhira Šáha. Z monarchie se stala afghánská republika, které diktátorsky vládl Dáúd. Jeho vláda však trvala pouze do roku 1978, kdy byl svržen a zavražděn afghánskou komunistickou stranou, která v zemi uspořádala převrat. K moci se dostal Núr Muhammad Tarakí se snahou vytvořit marxistický stát. V roce 1979 se vlády v Afghánistánu chopil Hafizulláh Amín, který svého předchůdce nechal zavraždit. Vnitropolitická situace v Afghánistánu se komplikovala. K neustálému střídání prezidentů se přidali kontroverzní muslimové nesouhlasící se zavedeným marxistickým režimem, uchylující se k ozbrojeným konfliktům. Většinou se jednalo o místní potyčky, které byly průběžně potlačovány. I přesto však žádali afghánští vládní představitelé (Tarakí a Amína) SSSR o vojenskou pomoc.

 

Obr. 1: Sovětská invaze v Afghánistánu (zdroj: http://news.bbc.co.uk).

Obr. 1: Sovětská invaze v Afghánistánu (zdroj: http://news.bbc.co.uk).

V roce 1979 bylo v Moskvě přijato rozhodnutí o odstranění prezidenta Amína a uskutečnění vojenské invaze do Afghánistánu. Pod záminkou vyslyšení žádostí prezidenta Amína o pomoc při místních vzpourách, posílal SSSR do Afghánistánu své vojáky a připravoval se na invazi. V srpnu 1979 začala americká vláda financovat protivládní odpůrce – mudžáhedíny.

Dne 24. prosince roku 1979 byla Sovětským svazem zahájena letecká přeprava výsadkářů a vojenského materiálu do Afghánistánu. Vše probíhalo stále pod záminkou řešení lokálních problémů. Dne 25. prosince 1979 překročily hranice Afghánistánu pozemní jednotky, které postupovaly ze tří směrů – přes Kušku, Termez a Chorog. Hlavním důvodem sovětské invaze byly především sektářské boje uvnitř vládnoucí marxistické Lidově-demokratické strany Afghánistánu a úspěchy mudžáhedínů podporovaných Spojenými státy americkými a Pákistánem, které ohrožovaly zájmy SSSR v oblasti. Prvním krokem sovětských vojsk bylo zastřelení afghánského prezidenta Amína a dosazení Babraka Karmala, komunisty a diktátora. Začala deset let trvající válka proti sovětské invazi v Afghánistánu.

Obr. 1: Sovětská invaze v Afghánistánu (zdroj: http://news.bbc.co.uk).

Obr. 1: Sovětská invaze v Afghánistánu (zdroj: http://news.bbc.co.uk).

USA dodávaly mudžáhedínům zbraně. Agenti CIA je vojensky cvičili jako součást boje proti rozpínajícímu se Sovětskému svazu. CIA pomohla také ke zprostředkování výzvy okupovaných Afghánců po společném džihádu. Výzvu postupně vyslyšelo přes 30 islámských zemí převážně z Blízkého Východu. Pákistán a pákistánská zpravodajská služba ISI v oblasti zajišťovali přesuny mudžahedínů na bojiště.

Sovětská vojska byla ze země stažena na základě podepsaných mírových smluv. Poslední sovětská vojska opustila Afghánistán 15. února 1989, v čele státu zůstal prosovětský prezident Muhammad Nadžibulláh. V zemi docházelo k vnitřním neshodám, trvala neutěšená ekonomická situace a v nastoleném režimu měly hlavní slovo ozbrojené složky. Výrazným problémem Afghánistánu byla rozdrobenost mudžahedínů, kteří se rozpadli na dílčí skupiny (na začátku 80. let bylo oficiálně uznáno 7 skupin mudžahedínů), jež bojovali nejen proti vládě, ale také mezi sebou. V roce 1992 padl režim prezidenta Nadžibulláha a rozhořel se boj mezi mudžahedíny podporovanými Pákistánem, Saudskou Arábií a Iránem a usilujícími o ovládnutí Afghánistánu.

V roce 1994 se na scéně objevilo téměř neznámé hnutí Taliban v čele s Mullahem Omarem. Členy Talibanu byli povětšinou paštůnští studenti koránu, což napomohlo k rozvoji paštůnského nacionalismu. Taliban využil mocenského vakua a nespokojenosti obyvatelstva Afghánistánu s neutichajícím válčením. Strategie zajištění míru, pořádku a zavedení šaríja se stala nadmíru lákavou. Taliban v roce 1996 ovládl Kábul, do roku 2001 reálně vládl na většině afghánského území i přesto, že se mu diplomatického uznání dostalo pouze od Saudské Arábie, Spojených arabských emirátů a Pákistánu.

image013

Obr. 3: Členové Tálibanu (zdroj: http://vkb.isvg.org/Wiki/Groups/Taliban).

Po teroristických útocích 11. září 2001 na Spojené státy americké došlo k vojenské operaci nazvané Trvalá svoboda. Odplata USA a VB přišla 7. října 2001 s cílem zatknout Usámu bin Ládina, člena Al-Káidy a zničit islamistický režim Tálibánu, který teroristickou skupinu Al-Káidá podporoval a poskytoval ji ochranu. Vojenská operace nebyla příliš úspěšná. Hlavní vedení Talibanu se usídlilo v Balůčistánu a podařilo se mu opět nabrat síly a plánovat nové útoky. Od roku 2006 stabilitu Afghánistánu ohrožuje zvýšená aktivita povstalců z Tálibanu, slabá vláda s pouze minimální kontrolou oblastí mimo hlavní město Kábul a nadměrná produkce opia v zemi.

Obr. 4: Usáma bin Ládin (zdroj: zpravy.idnes.cz ).

Obr. 4: Usáma bin Ládin (zdroj: zpravy.idnes.cz ).

 

Džihád: náboženská povinnost Muslimů usilovat o obranu a rozšiřování islámu ve vlastním srdci i ve světě.

Hafizulláh Amín (1929 – 1979): na krátkou dobu se stal v roce 1979 prezidentem Afghánistánu, po té co nechal zabít předchozího prezidenta Núr Muhammada Tarakího. V průběhu Sovětské invaze do Afghánistánu byl zastřelen sovětskou armádou.

Mudžáhid (mn. č. mudžáhedíni): vykonavatel džihádu, Muslim bojující v ideologickém i fyzickém boji.

Muhammad Dáúd Chán (1909 – 1978): první afghánský prezident. K moci se dostal po nekrvavém převratu v roce 1973, kdy svrhl svého bratrance, krále Muhammada Záhira Šáha. V roce 1978 byl svržen při vojenském puči afghánské komunistické strany a zavražděn s dalšími 17 členy jeho rodiny.

Muhammad Nadžibulláh (1947 – 1996): poslední prezident Afghánské demokratické republiky ovládané prosovětskými komunisty. V pozici prezidenta působil od roku 1986, kdy nahradil Babraka Karmala. Rezignoval v roce 1992. V roce 1996 byl veřejně a brutálním způsobem popraven radikálními islámskými bojovníky z Tálibánu.

Muhammad Záhira Šáh (1914 – 2007): poslední afghánský král (1933 – 1973) z dynastie Barakzaj.

Núr Muhammad Tarakí (1917 – 1979): prezident Afghánistánu. Dostal se k moci po vojenském puči afghánské komunistické strany, kdy svrhl Muhammada Dáúd Chána. Snažil se nastolit v zemi marxistický režim, se kterým nesouhlasili konzervativní muslimové.

 

Pořad Českého rozhlasu Zaostřeno na moderní dějiny objasňující okolnosti sovětské invaze do Afghánistánu v roce 1979 a následné desetileté války (19:37 min.)

Dobový záznam k události sovětské invaze do Afghánistánu v roce 1979 pohledem tehdejšího režimu u nás (1:59 min.)

Článek od Jiřího Georgieva z časopisu Mezinárodní vztahy s názvem Historické souvislosti sovětské invaze do Afghánistánu

Diplomová práce (MU, FSS) přibližuje události v Afghánistánu po konci studené války