KONFLIKT INDIE – PÁKISTÁN

Kdy: od roku 1947 do současnosti

Kde: Indie, Pákistán, Bangladéš

Kdo: Indie x Pákistán

Proč: boje o sporné oblasti Kašmíru (1947 – 1948, 1965 – 1966, 1999), konflikt spjatý s bangladéšskou osvobozeneckou válkou (1971)

Výsledek: stanovení demarkační linie, vznik samostatného státu Bangladéš

 

Ve dnech 14. až 15. srpna 1947 byla vyhlášena nezávislost Indie. Britská Indie se tak rozdělila na Západní Pákistán (dnešní Pákistán), Východní Pákistán (dnešní Bangladéš) a Indii. Vytyčení nových hranic bylo provedeno podle Radcliffovy linie a bylo provázeno přesuny obyvatelstva – na 7 milionů muslimů opustilo Indickou unii a na 10 milionů hinduistů a sikhů prchlo z Pákistánu. Tento exodus, i přes nabádání Gándhího k toleranci a klidu, rozpoutal vlnu násilí a náboženské masakry. Od rozdělení Britské Indie proběhly mezi Indií a Pákistánem 4 ozbrojené konflikty, které se týkaly sporné oblasti Kašmíru:

Obr. 1: Radcliffova demarkační linie mezi Indií a Pákistánem v roce 1947 a sporné území Kašmíru (zdroj: http://en.wikipedia.org).

Obr. 1: Radcliffova demarkační linie mezi Indií a Pákistánem v roce 1947 a sporné území Kašmíru (zdroj: http://en.wikipedia.org).

Obr. 2: Sporná území v oblasti Kašmíru nárokovaná Indií, Pákistánem a Čínou (zdroj: http://en.wikipedia.org).

Obr. 2: Sporná území v oblasti Kašmíru nárokovaná Indií, Pákistánem a Čínou (zdroj: http://en.wikipedia.org).

První válka v Kašmíru (říjen 1947 – prosinec 1948). V roce 1947 se pákistánským guvernérem stal Muhammad Alí Džinnáh, který téhož roku odjel do Kašmíru vyjednávat s maharádžou Hari Singhem o připojení Kašmíru k Pákistánu. Dostalo se mu negativní reakce. To mělo za následek napadení Kašmíru. V čele pákistánské armády v tu dobu stáli britští důstojníci, kteří si na daném území nepřáli ozbrojený konflikt. Muhammad Alí Džinnáh britské vedení obešel a napadl Kašmír za podpory paštunských radikálů. Později se do konfliktu zapojila Indie, kterou o pomoc požádal Kašmír a za níž vyjednával lord Mountbatten. Jelikož kašmírskou armádu tvořili muslimové i hinduisté, mělo to za následek její nestálost a dezerci. V listopadu 1947 zahájila indická armáda ofenzívu. Dobytím města Punč mělo za následek ukončení bojů. Indický zástupce podal na Radě bezpečnosti OSN protest proti jednání Pákistánu. Vznikla Komise OSN pro Indii a Pákistán (UNCIP), která se konflikt snažila vyřešit mírovou cestou. Boje však stále pokračovaly. Mírové příměří přišlo až v prosinci 1948 (i když oficiálně tato válka nikdy vyhlášena nebyla). V lednu 1949 byla do oblasti poslána delegace OSN, která měla vymezit demarkační linii (tzv. linie příměří, po válce v roce 1971 linie kontroly) a stanovit dočasné hranice.

Obr. 3: Linie kontroly mezi Indií a Pákistánem (přerušovaná čára). Nejprve stanovena po válce v roce 1948 jako linie příměří. Po válce v roce 1971 přejmenována na Line of control (zdroj: http://en.wikipedia.org).

Obr. 3: Linie kontroly mezi Indií a Pákistánem (přerušovaná čára). Nejprve stanovena po válce v roce 1948 jako linie příměří. Po válce v roce 1971 přejmenována na Line of control (zdroj: http://en.wikipedia.org).

Druhá válka v Kašmíru (1965 – 1966) začala vpádem pákistánských tanků na území severně od Džammú, které tak odřízly Indii hlavní přístupovou cestu do Kašmíru. Indie odpověděla protiútokem do Paňdžábu, byla však překvapena následným leteckým útokem, na který nedokázala zareagovat. Do bojů proto Indie nasadila hlavně pěchotu. Nakonec bylo v září 1965 ujednáno příměří, na kterém měl velký podíl nátlak OSN a dovozní embargo na zbraně z USA a Velké Británie. Úplného míru dosaženo nebylo, na území se stále vyskytovaly občasné konflikty. V lednu roku 1966 proběhla mírová konference, na níž byla uzavřena Taškentská deklarace mezi Indií a Pákistánem.

Indicko-pákistánská válka (1971) trvala 13 dní. Byla vyvolána nepokoji a povstáními ve Východním Pákistánu (Bangladéši), kde v roce 1970 vyhrála volby Lidová fronta, která prosazovala autonomii Bengálska. Pakistánská vláda namísto vyhlášení autonomie Bengálska poslala do území své vojsko. V zemi vypukla občanská válka. Miliony uprchlíků odcházely do Indie. Indira Gándhíová se snažila situaci bezvýsledně uklidnit. Nakonec se rozhodla pro vojenský zásah na území Pákistánu. Pákistán letecky zaútočil na základny v Indii, ta však útok odrazila a posléze provedla invazi do Východního Pákistánu. Dne 16. prosince 1971 se pákistánské jednotky vzdaly a Bengálsko bylo definitivně zbaveno pákistánských vojsk a vyhlášeno za samostatný stát Bangladéš.

Indicko-pákistánská válka (1999) nazývaná též jako kárgilská válka, podle města Kárgil v Kašmíru, kde probíhal ozbrojený konflikt. Příčinou vzniku války bylo vniknutí pákistánských vojsk a kašmírských bojovníků za linii kontroly, tedy za hranici mezi oběma zeměmi. Indie na místo poslala pozemní armádu i letectvo a s pomocí mezinárodní diplomatické podpory donutila pákistánské jednotky ke stažení za linii kontroly. Pozornost na mezinárodní úrovni válka přitahovala především z důvodu držení jaderných zbraní v obou bojujících státech. Ty si svůj jaderný test provedly už v roce 1998.

Obr. 4: Místo, kde se odehrála indicko-pákistánská válka v roce 1999 (zdroj: http://en.wikipedia.org).

Obr. 4: Místo, kde se odehrála indicko-pákistánská válka v roce 1999 (zdroj: http://en.wikipedia.org).

Indira Gándhíová (1917 – 1984): indická politička, dcera Džaváharlála Nehrú (politik, první premiér, žák Gándhího).

Kašmír: území v Himaláji nárokované Indií, Pákistánem a částečně Čínou. Od roku 1849 spadal Kašmír pod britské impérium. Po vyhlášení nezávislosti Indie v roce 1947 usiloval maharádžaHariSingh o samostatný Kašmír, což se nestalo. Po první válce v Kašmíru bylo území rozděleno linií příměří: indický Kašmír (Džammú, Kašmírské údolí) cca 55 % území, Pákistán (Ázad Kašmír, Severní území) cca 30 % území a Čína (AksaiČina) cca 15 % území.

Lord Mountbatten: generální guvernér a bývalý místokrál Indie.

MaharádžaHariSingh (1895 – 1961): poslední vládnoucí maharádža indického knížecího státu Džammú a Kašmír. Byl hinduistou. Po rozpadu Britské Indie se nemohl rozhodnout, zda se připojit k Indii nebo k Pákistánu. V Kašmíru žilo 65 % muslimů. Za jeho vlády vypukla první válka v Kašmíru.

Mahátma Gándhí (1869 – 1948): jeden z největších politických a duchovních vůdců Indie a indického hnutí za nezávislost. Prosazoval nenásilný odpor proti Britům, dovedl zemi k nezávislosti. Byl zavražděn 30. ledna 1948 hinduistickými extrémisty, kteří se nehodlali smířit s rozdělením země.

Nezávislost Indie: V 19. stol. vznikla po systematické britské kolonizaci celého Indického subkontinentu Britská Indie. Od konce 19. stol., od dob královny Viktorie, měla Indie početnou a schopnou elitu, která získala vzdělání na anglických školách. V roce 1885 vznikla strana Indického národního kongresu, ke které se v 1. pol. 20. stol. přidal hinduistický advokát Mahátma Gándhí (1869 – 1948). Stal se vůdčí osobností boje za svobodu a rovnost mezi lidmi nenásilnými prostředky (bojkot britského zboží, hladovky atd.). Situace v Indii postupně vedla přes vyjednávání až k vyhlášení její nezávislosti v roce 1947.

Paňdžáb: historické území rozdělené mezi Pákistán a Indii. (pákistánská provincie Paňdžáb, indický stát Paňdžáb.)

Paštunové: etnikum žijící hlavně ve východním a jižním Afghánistánu a v Pákistánu. V první válce v Kašmíru Paštunové útočili proti hinduistům, které systematicky zabíjeli.

Radcliffova linie: označení pro linii rozdělující Paňdžáb na indickou a pákistánskou část a Bengálsko na indickou a bangladéšskou část (před vznikem Bangladéše východopákistánskou část). Jméno linie dostala podle londýnského právníka, který byl pověřen demarkací hranic. Po zveřejnění Radcliffovy linie se rozhořel náboženský masakr a stěhování podle náboženské příslušnosti (muslimové do Pákistánu, hinduisté a sikhové do Indie). Odhaduje se ztráta až 2 milionů lidských životů.

 

Doporučujeme:

Studijní materiály Katedry geografie na PřF UP v Olomouci od RNDr. Pavla Ptáčka, Ph.D.

Dokumentární film o první válce v Kašmíru (22:31 min, anglické znění)