Kdy: 2. srpna 1990 – 28. února 1991

Kde: Perský záliv

Kdo: Irák x koalice 28 států (později 33 států, v čele USA, účastnilo se i tehdejší Československo)

Proč: snaha osvobodit Kuvajt od irácké invaze

Výsledek: vítězství koalice, osvobození Kuvajtu

První irácko-íránská válka skončila v roce 1988 uzavřením míru mezi oběma válčícími stranami. Osm let trvající boje nepřinesly žádné zamýšlené územní změny, ale měly velký dopad na ekonomiku Iráku. Saddám Husajn stát vleklými boji finančně zruinoval. Dlužil desítky miliardy dolarů Kuvajtu, Saudské Arábii i mnoha dalším věřitelům. Jediným východiskem z krize byla produkce a prodej ropy, to by ovšem v roce 1988 sdružení OPEC nemohlo schválit limity produkce členských států. Limity překročil Kuvajt asi o 20 %, čímž zapříčinil pokles ceny ropy na světovém trhu, způsobený nadprodukcí suroviny. Další rána pro ekonomiku Saddámova režimu. Irák se uchýlil k cestě nátlaku na Kuvajt a vyžadoval vyplacení ušlých zisků z ropy, kterou Kuvajt údajně těžil metodou šikmých vrtů u ropného pole Rumaila, které leží na hranici obou států. Saddám také tvrdil, že historicky Kuvajt, i po jeho oddělení v roce 1928, tvoří 19. provincii Iráku.

Na počátku 90. let nebyly vztahy Iráku a Kuvajtu pro americkou zahraniční politiku primární. Větší pozornost si na sebe od roku 1979 strhával Írán a jeho islámská revoluce, která vyvrcholila v nastolení šíitského teokratického režimu. Irák se během první války v zálivu v 80. letech jevil jako vhodná protiváha íránských fundamentalistů a byl proto podporován Spojenými státy americkými i dalšími zeměmi včetně Francie a SSSR. Husajn tak získával nejen zbraně, ale i zpravodajské vojenské informace.

Po půlnoci, dne 2. srpna 1990 nařídil Saddám Husajn invazi do Kuvajtu. Spoléhal na to, že USA jsou zaneprázdněny rozpadem SSSR a na to, že vztahy s prezidentem Georgem Bushem starším jsou ošetřeny podepsaným dokumentem o státní bezpečnosti z roku 1989. Irák navíc stále disponoval jednou z největších armád na světě. Kuvajt byl obsazen do 12 hodin od zahájení útoku. OSN vyzvala Irák, aby se okamžitě stáhl. Všechna diplomatická jednání selhávala, nakonec rada bezpečnosti OSN schválila použití vojenské síly. Druhá válka v Perském zálivu se tak stala ozbrojeným konfliktem Iráku a koalice 28 států (později až 33 států) v čele s USA, kterým organizace OSN poskytla mandát k provedení vojenské operace za účelem osvobození Kuvajtu. Tehdejší Československo poskytlo koalici protichemickou jednotku.

Operace pouštní bouře začala v noci z 16. na 17. ledna 1991 a trvala necelých 43 dní. Převážně se jednalo o leteckou bitvu, pozemní boje se odehrávaly v posledních čtyřech dnech války. Území Iráku bylo pod neustálým bombardováním. Saddám zvolil taktiku útočit na neutrální Izrael a vyprovokovat ho k zapojení do války. Spoléhal na to, že by to mohlo vést k rozbití koalice, jelikož Arabové a Židé nebudou nikdy bojovat bok po boku. Izrael dostal od spojenců ultimátum a zachoval si neutralitu. Saddámův plán ztroskotal.

Obr. 1: Americká bojová letadla nad hořícími kuvajtskými ropnými poli (zdroj: commons.wikimedia.org).

Technická vyspělost západu se nad sovětskou vojenskou výzbrojí Iráku odrazila na účinnosti letectva a zbraní. Jednotky Saddáma Husajna byly bombardovány tak dlouho, dokud se nevzdaly. Operace pouštní bouře skončila 28. února 1991. Kuvajt byl osvobozen, ale válkou naprosto zdevastován. Přístupy k osmi set hořícím vrtům v zemi byly zaminovány a nebylo možné je hasit. Válka skončila mimo jiné jako velká ekologická katastrofa.

Za chybu spojeneckých vojsk se všeobecně považuje pouhé osvobození Kuvajtu, bez svržení Saddámova režimu. K jeho svržení přistoupily USA až o 12 let později, v roce 2013.

Válka v Perském zálivu v letech 1990 – 1991 je označována také jako první válka v přímém přenosu díky kontinuálnímu vysílání americké stanice CNN.