Kdy: 22. září 1980 –20. srpna 1988

Kde: Perský záliv, irácko-íránská hranice

Kdo: Irák x Írán

Proč: historické územní nároky (oblast Chúzistán), ropná naleziště, náboženské důvody

Výsledek: OSN nařídila zastavení bojů, bylo uzavřeno příměří, které trvá doposud

Na počátku 60. let byla v Iráku svržena monarchie a začaly pohraniční spory mezi Irákem a Íránem. Hlavním zdrojem nepokojů byla oblast Chúzistán (na západě Íránu u hranic s Irákem) se zásobami ropy. Irácká strana Baas, která se dostala v roce 1968 k moci, si na provincii začala činit nároky. Jako odpověď začal Írán v roce 1974 povzbuzovat Kurdy proti Iráku. V roce 1979 se stal prezidentem Iráku vůdce strany Baas Saddám Husajn.

Obr. 1: Postavení provincie Chúzistán v rámci Íránu (zdroj: http://en.wikipedia.org).

V Íránu vypukla v roce 1978 islámská revoluce. V čele státu stál šáh Muhhamad Réza Pahlaví, který si během vlády v 70. letech vytvořil řadu odpůrců, převážně kvůli špatné hospodářské situaci ve státě, policejním praktikám režimu a snaze uskutečnit některé světské a liberální reformy. Hlavní postavou odpůrců režimu se stal šíitský duchovní ájatolláh Rúholláh Chomejní. Po neutichajících demonstracích utekl šáh v lednu 1979 do exilu a v zemi došlo k nastolení vlády islámských šíitských fundamentalistů a k přeměně státu na teokracii.

Irák využil oslabení Íránu po občanské válce a v roce 1980 zaútočil. Hlavním důvodem Husajnova útoku byla jeho obava, že Teherán využije iráckých šíitů ke svržení jeho režimu a získá dominantní postavení v oblasti. Že byla etnická, náboženská i politická situace v Iráku a Íránu velice komplikovaná a vypjatá, dokazují i následující fakta: v Íránu byl po revoluci v roce 1979 nastolen šíitský fundamentalistický režim, v Iráku byla šíitská většina obyvatelstva utiskována sunnitskou menšinou, obyvatelé Iráku jsou Arabové a obyvatelé Íránu jsou Peršané. Husajn navíc toužil po získání Chúzistánu s ložisky ropy a strategicky důležité delty soutoku řek Eufrat a Tigris. Posledním impulzem k vyvolání Husajnova útoku byl pokus o atentát na iráckého ministra zahraničí Tárika Azíze. Husajn byl přesvědčen, že za atentátem stál Írán.

Dne 22. září 1980 irácká vojska překročila západní hranice Íránu, obsadila Chúzistán, ovládla vodní cestu Šatt al-Arab, která byla jediným spojením Iráku s Perským zálivem, poloostrov Fao a ostrovy Abú Músá, Malý a Velký Thumb. Íránci Saddámovu ofenzívu zastavili v prosinci 1980, na počátku roku 1981 začaly írácké jednotky ustupovat. V roce 1982 se Husajn snažil vyjednávat o míru, ájatolláh Chomejní se však nechtěl spokojit pouze s odražením iráckého útoku a chtěl usilovat o dobytí Bagdádu. Chomejní věřil, že se šíitští vojáci z Husajnovy armády přidají na jeho stranu a že Bůh stojí na straně Íránu a dopomůže mu k vítězství, když nepřestane bojovat. Odehrávaly se kruté boje. Írán se uchýlil k zákopové taktice z první světové války.

Obr. 2: Íránská obranná linie (zdroj: www.iranchamber.com).

Írán vysílal na vyčištění minových polí chlapce od 9 let věku, Irák zase používal bojové plyny a chemické zbraně proti nepříteli i vlastnímu kurdskému obyvatelstvu. Probíhalo oboustranné bombardování měst a civilních objektů letadly a raketami (tzv. válka měst). Irák začal útočit na íránské ropné tankery a plošiny. Írán útoky opětoval. Tzv. válka tankerů představovala íránské i irácké útoky na lodě různých zemí, které dopravovaly ropu z Perského zálivu.

Konstantou zahraniční politiky Íránu bylo nepřátelství vůči Spojeným státům americkým. USA a západní země proto podporovaly Irák. Ten měl na svojí straně i podporu Sovětského svazu, ze kterého pocházela výzbroj Saddámových vojsk. Írán podporovala například Severní Korea. Většina západních zbrojovek však ve snaze vydělat zásobovala obě válčící strany.

Boje se neustále vlekly, ale žádná z bojujících stran nedokázala vyhrát. V červenci 1987 přijala Rada bezpečnosti OSN rezoluci vyzívající k ukončení války. Írán ji odmítl. Následovaly nové ofenzívy Iráku a tak se rozhodl podvolit. Dne 20. srpna 1988 byl uzavřen mír. Válka si vyžádala více jak milion a půl lidských obětí a dalších sta tisíce zraněných. Válka nepřinesla žádné územní změny, hranice zůstaly stejné.

Obr. 3: Íránský dětský voják (zdroj: http://en.wikipedia.org).

Šáh Muhhamad Réza Pahlaví (1919 – 1980):íránský šáh z dynastie Pahlaví, poslední monarcha na perském trůně. Během revoluce byl donucen odejít v roce 1979 do exilu. To byla chvíle pro návrat Chomejního do vlasti a nastolení teokracie.

Ájatolláh Rúholláh Chomejní (1902 – 1989):šíitský vůdce protišáhovské revoluce v Íránu, který byl donucen k exilu v roce 1964. Po návratu z exilu v roce 1979 dopomohl přeměně státu na teokracii.

Teokracie:vláda vykonávaná ve jménu boha. Írán se řídí islámským božským právem šaría.